NENÍ VHODNÉ SI VYBÍRAT PSA JEN PODLE VZHLEDU

Spousta lidí si v dnešní době pořídí pejska, aniž by si cokoliv zjistila o způsobu, jak s ním zacházet, co dané plemeno psa vlastně potřebuje a co to obnáší takového pejska mít doma. Lidé si myslí, že každému je shůry dáno umět se o psa starat. Nezvládnutá výchova a výcvik mohou být příčinou toho, že pes majitelům tzv. přeroste přes hlavu, je nezvladatelný či dokonce agresivní. Každý správný majitel psa by si měl přečíst alespoň jednu knihu o chovu psa, aby lépe rozuměl chování svého miláčka a zvládl alespoň základní prvky výcviku. A s pořádným studiem chovatelských příruček by se mělo začít již při výběru plemene. Není vhodné si vybírat psa jen podle vzhledu, ale je nutné si řádně prostudovat, k čemu je dané plemeno využíváno a určeno.

 Od tohoto způsobu využití se pak odvíjí spousta dalších povahových vlastností psů a nový majitel by měl zvážit, zda bude schopen potřebné využití, s ohledem na plemeno, svému budoucímu pejskovi dopřát. Aby majitel  pochopil co pes dělá a proč to dělá, je nutné ponořit se do literatury hlouběji a zaměřit se na různé etologické studie chování vlčí smečky. Základní vzorce psího chování jsou totiž modifikované formy chování jedinců ve vlčí smečce. Dobrým příkladem je lovecký pud psů. U některých plemen je zachován více, u některých méně, ale určitě každý majitel psa zažil situaci, kdy jeho pejsek vyrazil za ptáčkem, zajícem či jiným pohybujícím se objektem. Pokud je psů více, mají pocit smečky a jejich lovecký pud je silnější. A takové běžící, výskající či křičící dítě je natolik podobné prchající kořisti, že se pro některé psy může stát objektem lovu.

Dalším vzorcem chování přejatým od vlků je systém hierarchie smečky. Pro psa je jeho smečkou rodina a záleží jen na páníčkovi, jak bude tato hierarchie stanovena. Nejvyšší člen smečky, tzv. alfa – jedinec, je nedotknutelný a rozhoduje o všem, co se ve smečce děje. Ostatní ho mohou napadat ve snaze získat dominantní postavení, on napadá ostatní ve snaze si toto postavení udržet či ve snaze usměrnit ostatní podřízené jedince. V každé rodině by měl být tím alfa – jedincem páníček, ale v drtivé většině rodin je tím alfa – jedincem pes a z toho pak pramení určité drobné incidenty až vážná poranění majitelů., kteří si na ,,šéfa“ smečky chtěli něco dovolit.

 Tato situace s nezvládnutím výcviku a přeceňování schopností majitelů zvládat svého psa pramení ze současného pojetí důvodů. Proč psa vůbec chovají. Zvířata jsou považována za členy rodiny, jsou to individua, která neslouží jen k práci či ochraně. Jsou milována, lidé k nim mají citovou vazbu a cítí se zodpovědní za jejich psychickou a emociální pohodu. Zkrátka často se k nim chovají jako k vlastním dětem a tudíž je pro ně obtížné chovat se k nim natolik tvrdě, aby si uhájili své dominantní postavení. Někteří pejsci mají přirozeně mírnou povahu a o dominantní postavení neusilují, někteří naopak, i když je dominantní pán, stále se snaží a zkouší nejvyšší pozici získat. Nejčastější chybou nezkušených majitelů je výběr toho štěněte, které k nim samo první běží a chce se seznamovat. Takovíto jedinci patří právě mezi ty nejsilnější a nejbojovnější, na které mírné jednání podporované nedůslednou snahou majitele o udržení své dominance neplatí. Je proto velmi důležité si uvědomit, že pes není hračka ani lidské dítě, pes je zvíře se smečkovou mentalitou a ve smečce vládnou přísná pravidla. Kamarádské či dokonce rodičovské chování pes chápe zcela jinak, než je míněno člověkem.

Zdroj:Pes/výchova