PSÍ ŘEČ

Pes komunikuje s člověkem a ostatními psy dvěma způsoby: Hlasitým projevem a řečí těla.

Hlasitý projev

Psi vyjí méně než vlci, zato více štěkají. To je následek domestikace, pes byl vychován jako strážce a ochránce, který varuje před nebezpečím. Existují velmi ,,uštěkaní“ psi a jiní, kteří toho mnoho ,,nenamluví“. Výška a sled vyrážených zvuků závisí na stupni rozrušení, velikosti psa a jeho individuální řeči. Ale všeobecně můžeme říci:

Psi štěkají na výzvu ke hře, při zdravení, pro výstrahu, z nepohody, a proto, že štěkají ostatní psi – každý to zná: Když začne štěkat v sousedství jeden pes, všichni se k němu musí přidat.

Bafání je hluboko z krku vycházející zvuk – při ještě zavřené tlamě. Většinou zazní, než začne pes štěkat.

Vrčení je podle stupně vzrušení spojeno s vyceněnými zuby a naježenou srstí. Je to výhružný zvuk proti člověku nebo zvířeti. Může to být i varovný zvuk, když pes zaslechne něco ohrožujícího.

Vytí: Táhlý tón, který vydávají psi, když se cítí osamoceni, nebo jako odpověď na určité jiné zvuky – sirény, zvony, hudba.

Zakvičení a krátké zavytí jsou znakem nouze, strachu, bolesti nebo úleku.

Kňučení: Tento zvuk pochází z řeči štěňat. Štěňata se tak vyjadřují, když  mají hlad nebo se cítí opuštěně. Dospělí psi dělají tyto zvuky ze žalu nebo poté, co zjistili, že tím přilákají pozornost a větší náklonnost.

Viz Nakrmho - Psi - chovatelské potřeby - obojky - elektronické - obojek proti štěkání, výcvikový obojek atd.

Řeč těla

Pes se projevuje více tělem než zvukem – mimikou, postojem, polohou ocasu, způsobem, jakým ježí srst, a dalšími způsoby. Mnoho gest psí řeči, kterými pes sděluje různé věci ,,svému člověku“, mají svůj původ v dialogu mezi štěnětem a psí maminkou. K tomu tři příklady:

Zvednutí packy je zdravicí nebo chlácholivé gesto, které pes použije, když žádá o náklonnost nebo žrádlo: Položí vám packu do klína nebo jí hrabe do vzduchu. Tento pohyb se dá odvodit od pohybů končetin štěňátek při sání mateřského mléka.

Položení na záda je gestem podřízenosti, ale i důvěry. Položí-li se pes na záda a na stranu během potyčky s jinými psy, stáhne bázlivě oháňku a ukáže odhalené břicho, říká:,,Vzdávám se. Prosím, nic mi neudělejte.“ Tento vzorec chování se štěně učí už při hře ve smečce. Když se pes položí na záda úplně relaxovaně a možná ještě hrabe předními končetinami, znamená to:,,Prosím drbej mne.“ To, že se psi nechají tak rádi drbat na břiše nebo hrudníku, má svůj původ také v mládí. Fenka si otočí štěňata na záda, aby jim mohla namasírovat bříško, a olízat výkaly, aby zůstal pelech čistý. Pro štěně je to příjemný pocit, že se o ně někdo stará, a toho se mu v dospělosti dostane od ,,jeho“ člověka.

Náladu psa můžeme popsat i z pohybu ocasu. Nehybný, toporně vzhůru nesený znamená přípravu k boji. Vrtění signalizuje ,,nejsem nepřítelem“ a přerušované vrtění ocasem prozrazuje nejistotu.

Položené uši po stranách hlavy signalizují nejistotu a bázlivost. Ve spojení s naježenou srstí a vrčením značí připravenost k boji.

Postavené uši znamenají: sebejistota, pozornost a bdělost.

Vyskakování a olizování obličeje:

Pes vás tímto způsobem zdraví a pokorně se snaží o přiblížení – tak zdraví štěňátka svou matku a žebrají o jídlo.

I když se vám toto chování líbí: většinu lidí olizování a obskakování nenadchne. Zakažte to psovi včas, aniž byste mu brali radost z uvítání.

Zdroj: Pes