Krmiva, granule, hnojiva, krmení - krmivo pro psy, kočky, koně, prasata, drůběž...Krmiva, granule, hnojiva, krmení - krmivo pro psy, kočky, koně, prasata, drůběž...

ŽIVOT S ANDULKOU

Anglický přírodovědec John Gould, který napsal první vědeckou knihu o ptácích Austrálie, v níž uvádí svá pozorování volně žijících andulek, zřejmě v roce 1840 dovezl několik prvních exemplářů do Anglie. V 19. století byly andulky v Evropě ještě velmi vzácné, jejich cena byla vysoká a mít doma andulku tak byla snobská záležitost. Tento malý, chytrý ptáček, který si postupně zvykl na lidskou přítomnost a stal se pro člověka milým společníkem, se dožívá 12 až 14 let.

Andulky jsou inteligentní

Nehraje žádnou roli, jestli se rozhodnete pro samičku či samečka – není pravda, že lze ochočit a naučit mluvit jen samečky. Pohlaví mladého ptáka však může s jistotou určit jen odborník, později je lze u většiny běžných variet snadno rozlišit podle barvy ozobí. Nadané andulky dokážou říct hodně z toho, co často slýchávají, například pozdravy, jména, nadávky nebo fráze používané při telefonování. Stále častěji se objevují zprávy o mluvících papoušcích, kteří umí říct v určitých situacích vhodné věty. Nejčastěji se jedná o žaka – papouška šedého. Je toho ale schopná i andulka. Vídeňský etolog profesor Otto Konig hovoří o tom, že se mu podařilo pomocí drezury přimět ptáky k počítání. Tak se andulce stejně jako kavce zdařilo sezobáváním zrníček dostat k číslu šest. Holub dosáhl pěti, amazoňan žlutočelý a žako sedmi. Při každodenní komunikaci zjistíte u své andulky různé projevy inteligence, třeba že bleskurychle opouští klec v okamžiku, kdy zjistí, že hodláte zavřít dvířka.

Společenský instinkt

Andulky mají velice silný společenský instinkt, projevují si náklonnost a neustále utužují svůj vztah, proto jednotlivě chovaní ptáci strádají. Pohlaví druhé andulky není důležité. Pokud dáte dohromady dva ptáky stejného pohlaví, jeden z nich se vžije do role toho chybějícího. Je lepší, když je nově příchozí mladý, aby starší mohl reagovat rodičovskou péčí. Během seznamování by klec měla zůstat otevřená, aby se andulky mohly jedna druhé vyhnout, pokud starší nově příchozího hned neakceptuje. Není správné dávat k páru další samičku. Samičky spolu o samečka bojují do krve, pokud nemají možnost vzájemně si vyhnout natolik, aby na sebe neviděly. V přírodě žijí sice v kontaktu s hejnem, ale často v celoživotním partnerském vztahu s jediným druhem.

Ocas jako zdroj pýchy

Zvláště cenný je pro andulku její ocas. Nejčastěji ho čistí, promašťuje a uhlazuje. To nikdy nedovolí svému ptačímu partnerovi. Je na něj velmi citlivá, dotyku ocasu s předměty se nedá vyhnout, ale dotyku ocasu s ostatními tvory se snaží zabránit. U páru můžete sledovat, že ocas hraje svou roli i při toku. Když má sameček v úmyslu se pářit, cupitá za samičkou a stále znovu jí zkouší stoupnout na ocas. Tomu samička šikovným uhýbáním brání, aniž by byla agresivní.

Vše je přizpůsobeno létání

Životní podmínky andulek jsou v teplém, suchém klimatu centrální Austrálie extrémně tvrdé. Někdy zde neprší celé měsíce nebo dokonce i roky. Andulky jsou výborní letci. Australské pouště i polopouště se rozprostírají přes tisíce kilometrů, ptáci tak ve velkých hejnech mnohdy uletí několik stovek kilometrů, než přilétnou do krajiny, kde je dostatek potravy.

Nejen křídla, peří a ocas, ale i lehké duté kosti, silné hrudní svalstvo, srdce, které je ve srovnání se stejně velkými savci zhruba dvakrát větší a tepe rychlostí 240 až 600 úderů za minutu, oči po stranách hlavy, schopnost otočit krk až o 180° na obě strany, výborný sluch – to vše je přizpůsobeno jedinému cíli – létání. Co se týče zraku, andulka může přijmout 150 obrazů za sekundu, zatímco oko člověka jen 16. Při létání je rychlé vnímání detailů životně důležité.

Potrava volně žijících andulek

Ve své domovině se andulky živí semeny trav a bylin. Při neustálém hledání potravy se nevyhnou ani suchým oblastem, zdržují se však v blízkosti vodních toků, protože ke změkčování suchých zrn ve voleti potřebují vodu. Pokud řeky a tůně vyschnou, ptáci při ranním hledání pijí rosu, která se drží v travách. Je dokázáno, že andulky přitom přijímají i trochu písku bohatého na minerály a nejmenší kamínky na podporu trávení a také čerstvou zeleň.

Zrní jako základ

Podle poznatků o stravě andulek v přírodě jsou našim domácím ptákům jako základ podávány vyvážené směsi zrní. Obsahují nejčastěji kolem 30 procent lesknice, 25 procent normálního prosa, 20 procent senegalského prosa, 15 procent loupaného ovsa 5 procent nigeru a 5 procent lněného semínka. Kvalitní směsi často ještě obsahují kardi nebo japonské proso. Mnozí výrobci obohacují směsi jodovými zrnky jako prevenci před onemocněním štítné žlázy.

Je správné, aby andulka měla v misce vždy dostatek potravy. Ptáci mají rychlou látkovou výměnu a potřebují jíst často a po menších dávkách. Tlustí jsou jen tehdy, když jsou špatně krmeni, mají málo pohybu nebo nejsou ničím zaměstnáni. Každodenní potrava by měla zahrnovat i čerstvou zeleninu a měkké i tvrdé ovoce – podle sezony. Vhodné je například čekanka, mladé listy pampelišky, zelený hrášek, kukuřice, hlávkový salát, špenát, cuketa a z ovoce ananas, jablko, banán, hruška, jahoda, mandarinka, pomeranč, hroznové víno apod. K čerstvé stravě patří i byliny a trávy (bazalka, kerblík, petržel, semena jednoletých trav, jitrocel, šťovík apod.). Minerály a stopové prvky stejně jako člověk potřebuje i andulka jen v minimálním množství. Část jich obsahuje zrní a čerstvá strava. Fosfor a vápník by měl být k dispozici v krmení, kterým si obrušuje zobák. Vhodná je i sépiová kost – ta by se však neměla nabízet samičce v hnízdní náladě, může pak mít problémy se snášením vajíček.

 Jídelníček je vhodné obohatit i klasy prosa, které mají ptáci nejraději, nebo také o vitamínové či multivitaminové preparáty. Každých 4 až 6 týdnů se doporučuje provádět kůru s naklíčenými zrny – zejména v zimě.

Viz Nakrmho sortiment Exoti – krmiva a doplňky

Zdroj: Petmedia