MALÁ ŠELMA FRETKA

Fretky patří do čeledi lasicovitých, a tím pádem k šelmám. Okruh příznivců těchto podnikavých zvířátek rok od roku roste. Prapředkem všech fretek je divoce žijící tchoř tmavý. První historické zmínky o lovu tchořů pocházejí minimálně ze čtvrtého století před Kristem. K ochočení těchto zvířat došlo důsledkem jejich používání v boji proti krysám a myším v zásobnících na obilí. Tak se postupně navazovalo spojení člověka se zvířetem, které bylo oběma stranám k užitku. V průběhu staletí lidé z tchoře tmavého vyšlechtili nový poddruh, fretku domácí. Podnětem k chovu fretek byl již zmíněný boj s krysami. Později žily malé lasicovité šelmy především v domácnostech lovců, kteří je využívali při lovu králíků. Od 80. let 20. století se začaly fretky stěhovat do našich obývacích pokojů. Dnes dělají radost většině majitelů svou temperamentní a milou povahou i veselými kousky.

Fretky jsou aktivní a činorodé

Fretky jako druh jsou veskrze aktivní, zvědavá zvířata milující změnu. Jejich činorodost lépe pochopíme, když se blíže podíváme na tchoře. Ten je převážnou část noci zaměstnán slíděním za kořistí, obranou revíru a hledáním bezpečí před většími šelmami a dravci. Na druhou stranu domácí zvíře fretka nemusí potravu aktivně shánět a ani jinak není příliš vytížená. Aby fretky byly tělesně a duševně fit, je na majitelích, aby jejich malý svět utvářeli vždy nově a zajímavě. Zkušenost ukázala, že fretky jsou o to vyrovnanější, čím méně je omezována jejich nutkavost k činorodosti. Zvířata, která smějí denně opustit své doupě nakrátko, působí dojmem, jako by během nedlouhého času volného výběhu musela všechnu nastřádanou energii „vybít“. Zdá se, že si udělala dlouhý seznam věcí, které chtějí v bytě během doby, co je jim k dispozici, vyřídit. Pro bezpečí zvířat ovšem bývá nutné, aby příliš aktivní neposedové byli umístěni do pevné klece, pokud na ně zrovna nemůžete dávat pozor.

Trocha teorie

Hmotnost Pokud sledujete více fretek najednou, jistě si všimnete, že zvířátka jsou rozdílně veliká. Samečci bývají zpravidla zřetelně těžší než samičky. Váží až dva kilogramy a většinou dvakrát tolik než samice (600 až 1100 gramů). Existují však i extrémně lehcí samci (asi 900 gramů) a těžké samice, které navzdory váze 1300 gramů nejsou nadměrně obézní. Po kastraci fretky ztrácejí na váze.

Stáří Samice mají se zhruba sedmi až osmi lety o něco delší střední délku života než samci, kteří se mohou dožít okolo šesti až sedmi let. Údaje z literatury o stáří fretek dosahujícím až deseti či dvanácti let hovoří spíše o výjimkách.

Způsob pohybu Při běhu zvířat můžete pozorovat další charakteristický znak tchoře a fretky: kulatá záda. Vzniknou tak, že zvířata při rychlém pohybu přitáhnou obě zadní nohy pod tělo.

Odpočinek Polohy při spánku se nám často jeví jako velmi nepohodlné, ale pro fretku je naprosto normální odpočívat s poněkud „zauzlovanou“ páteří a ležet pokud možno co nejblíže ostatním.

Značkování Jako všichni zástupci čeledi lasicovitých mají i fretky „pověstné“ pachové žlázy. Šelmy vylučují společně s trusem sekret z těchto žláz, kterým si označují hranice svého revíru. To dělají dosud i fretky, ovšem zápach je v nepatrném množství sotva znatelný. Jejich „parfém“ však ucítíte tehdy, mají-li strach, či pokud chtějí zastrašit nepřátele nebo dotěrného kamaráda. Silný zápach má pronásledovatele znervóznit a odvrátit jeho pozornost, aby lovený mohl uprchnout. Velmi zřídka některá zvířata vyprazdňují své anální váčky i v naprostém uvolnění, třeba na klíně svého majitele. Zápach je mimořádný, naštěstí však rychle vyprchá. Podle zákona na ochranu zvířat je vyoperování těchto žláz přísně zakázáno, aby byl zvířatům umožněn přirozený způsob chování. Jejich odstranění je povoleno pouze ze zdravotních důvodů. Při odpovídajícím chovu však fretky používají pachové žlázy jen výjimečně – proto také není jejich odstranění nutné.

Jakou barvu srsti zvolit?

Pro jakou barvu srsti zvířete se chovatel rozhodne, je čistě věcí vkusu. Nemá to žádný vliv na chování, náchylnost k nemocem ani střední délku života, alespoň pokud se jedná o čtyři základní zbarvení fretek: albinotické, tchořovité, tzv. „harlekýny“ a béžové neboli šampaňské. Mimo tyto čtyři základní barvy existují již několik let další vyšlechtěné typy. U pandy s velmi světlou srstí a menším počtem tmavých pesíků je vysoká pravděpodobnost hluchoty. Problém hrozí zejména u fretek s velkými, bílými skvrnami na hlavě nebo s bílými pruhy či fleky na těle. Tmavooká bílá (DEW) má, jak už její název napovídá, oči tmavé. Na rozdíl od pravého albína, u něhož chybí všechny barevné pigmenty, a proto má oči červené. Téměř černé fretky mají temně černou krycí srst a tmavou podsadu, pokud možno bez typické masky v obličeji. U stříbrné se v srsti v různém poměru střídají tmavé a bílé pesíky, čímž vzniká „stříbření“. Dlouhosrsté či angorské fretky mají velmi dlouhou srst. Pro samičky s tímto typem srsti je velmi obtížné vychovat potomstvo, protože produkují příliš málo nebo dokonce vůbec žádné výživné mateřské mléko.

Soužití s fretkami

Je jedno, zda zvířata žijí ve velké kleci, oddělené místnosti nebo podobně jako kočky v bytě, rozhodující je, abyste s nimi navázali několikrát denně intenzivní kontakt a umožnili jim dostatek volného pohybu. Ten by se měl odehrávat několikrát denně a trvat vždy dvě až tři hodiny. Zapojte je do svého každodenního programu: fretky s oblibou kradou brambory z nákupní tašky a ukládají je za skříň, vytahují hadr z kbelíku, div že nezačnou vytírat, při stlaní postelí tahají za nesprávný konec prostěradla nebo útočí na vysavač. Tohle všechno život fretek zpestří. Blízká příbuznost s divokými zvířaty ovšem také znamená, že fretky dlouhou dobu potlačují nemoc a mohou ji skrývat. I u těžkých onemocnění jsou schopny chovat se ještě téměř normálně. Čím lépe dokážete chování svých zvířat zhodnotit, tím dříve vám budou nápadné jeho odchylky a vy můžete včas požádat o pomoc zvěrolékaře.

Domov ve fretčím stylu

Potřebám těchto šelmiček nejlépe vyhovuje, pokud můžou řádit v celém bytě. Mnozí chovatelé fretek dovolují svým zvířatům pobíhat po bytě i v noci a dokonce se s nimi tulí i v posteli. V takovém případě však musí být celý prostor bytu pro fretky bezpečný. Čím velkoryseji je pojat volný výběh, tím omezenější může být vlastní fretčí příbytek. Klec je užitečná tím, že v případě potřeby se do ní mohou zvířátka ukrýt nebo je tam můžeme zavřít, když na delší dobu musíme opustit byt. Minimální rozměry klece by měli být 1x1x1,5-2 metry. U správného chovu je nutné, aby fretky, které žijí buď v kleci, nebo ve vlastní místnosti, mohly vícekrát za den několik hodin volně pobíhat. Fretky milují čerstvý vzduch, proto přichází v úvahu i umístění zvířat ve voliéře na balkoně nebo na zahradě. Výběh nesmí být vystaven přímému slunci.

Fretky a jiná domácí zvířata

Fretky se sice mohou k člověku chovat krotce a důvěřivě, ovšem jakožto malé šelmy si neustále uchovávají svůj lovecký pud. Na to musíte rozhodně myslet, pokud chováte další domácí zvířata a chcete si pořídit ještě fretku nebo naopak máte doma fretky a chtěli byste ještě ptáčka, psa nebo kočku. Ať už máte andulku, kanára, morče nebo křečka, fretky je budou lovit. Oddělte zvířata v prostoru i čase. Klece drobného zvířectva, na které mají fretky spadeno, musí stát v místnosti, kam nemají tyto šelmy přístup. Se vzájemným přivykáním psa nebo kočky a fretek nebývají většinou žádné potíže. Zvířata sice „hovoří“ různými jazyky, ale brzy se naučí vzájemně si rozumět.

Zdroj:Petmedia