Jak ukázat psovi kdo je pánem
Stále převládá názor, že vysoký post spočívá v tělesné převaze. Lidé proto zkoušejí demonstrovat vlastní sílu různými uchopovacími hmaty, kterými svého psa násilím otočí na záda nebo přitisknou k zemi, nebo uplatní tvrdé fyzické tresty při jakémkoli náznaku odporu nebo neochoty psa. Autorita a vysoké postavení však v tomto případě nemají s tělesnou převahou co dělat. Dokazuje to spousta lidí drobného vzrůstu lehce ovládajících obrovské psy, nemluvě o tělesně postižených lidech a jejich asistenčních psech, vykonávajících dennodenně spolehlivě a ochotně svou práci. Použití tělesného nátlaku je při budování důvěrného vztahu mezi člověkem a psem spíše na škodu. Dobrý vůdce smečky přesvědčí ostatní o svých kvalitách tím, že pro všechny obstarává jídlo, bezpečí a dobré místo k odpočinku, je spolehlivý, vypočitatelný a důsledný – v určitých situacích se chová vždy stejně. Štěně má na začátku ve věci zcela jasno: vysoko postaveným členem smečky je bez jakékoli pochybnosti pán. Má přece stále neomezený přístup ke všemu, co pes k životu potřebuje. Bez pána nemá pes vlastně vůbec nic. Psi (až na pár výjimečně schopných jedinců) nemohou chodit nakupovat, otevřít si ledničku nebo konzervu či pustit vodní kohoutek. Lidé si však nepřipouštějí, že se stále musejí chovat tak, aby pes jejich převahu viděl, aby si ji v každém okamžiku uvědomoval. Chovají se ke psům jako k dětem, zahrnují je svou přízní a nekritickou láskou, aniž by od nich vyžadovali jakékoli protislužby. Předpokládají, že pes jim automaticky bude oplácet stejnou minci. To je však zásadní omyl a začátek velkého problému. Pokud pes bez jakéhokoli přičinění dostane všechno, co potřebuje a všechno co je mu příjemné – krmení, pohodlné místečko, pozornost, hračky, pohlazení, procházky – dává mu to pocit, že je vysoko postavený. Pes musí být stále vědom dvou skutečností:
Zdroj: Nutram |
