Jak se nejlépe se štěnětem domluvit a nácvik čistotnosti

Jak se nejlépe se štěnětem domluvit

Psi používají k vzájemnému dorozumívání vedle řady jiných způsobů (např. Pachová značky) řeč těla, výraz obličeje a hlas. Na rozdíl od lidí však nemají centrum řeči. Proto jim chybí schopnost porozumět řeči a přirozeně se ani nikdy nemohou naučit mluvit. Nejjednodušší cestou, jak předat štěněti nějakou informaci, je řeč těla. Ukažte mu, co od něj chcete. Zmenšete svou siluetu (sedněte si na bobek), když štěně přivoláváte. Je-li daleko, upoutejte jeho pozornost roztažením paží. Otočte se k němu zády a ignorujte je, když si chce štěkáním a dorážením získat vaši pozornost nebo nějakou hračku či dobrotu. Kráčejte vzpřímeně a neohroženě vstříc pro ně dosud neznámým věcem, lidem a psům. Pomalu učte štěně pochopit význam jednotlivých slov, kterými budete vyjadřovat své požadavky. Nejlépe to půjde, když zvolíte krátká, výrazná slova a vždy stejné slovo pro stejnou věc. Důležitá je intonace hlasu. Pomocí ní snadno vyjádříte pochvalu i napomenutí, uklidnění nebo výzvu ke hře či procházce. Protože toho je k učení opravdu hodně, začněte raději hned. Ovšem nesmíte štěňátko přežít. Pár minut radostného intenzivního cvičení několikrát denně je mnohem lepší než půl hodiny najednou. Slovo ,,radostné“ je na cvičení to nejdůležitější. Cvičení musí být zábavou pro všechny zúčastněné.

Nácvik čistotnosti

Štěňata nedokážou ještě dostatečně kontrolovat svůj močový měchýř ani anální svěrače. Pocítí-li potřebu, musejí ji vykonat ihned! Velmi brzy si vštípí do podvědomí povrch, na kterém vyměšují. Zeptejte se proto chovatele, na jaký povrch bylo štěně zvyklé dělat potřebu. Jinak se může stát, že vámi nabízený ,,záchod“ nebude štěněti vyhovovat a bude zoufale hledat jiný.

Štěňata potřebují k vyměšování klidné, nerušené místo. Příliš mnoho podnětů z okolí, ať příjemných nebo zneklidňujících, odvrací jeho pozornost. Pozor: U některých psů to platí také o deštivém nebo chladném počasí.

Vyplatí se na nic nečekat a již první noc udělat vše pro to, aby štěňátko získalo správné návyky. Nejjednodušší bude nařídit si budík, protože neklid štěněte spokojený s potřebou se vyprázdnit byste mohli snadno zaspat. Po zhruba třech hodinách spánku vstaňte, vzbuďte štěně a odneste je ven, aby se mohlo krátce vyčůrat. Z to je hezky, ale ne nijak přehnaně pochvalte, a pak zase bez velkého vzrušení hajdy na kutě. Tuto proceduru zopakujte za další tři nebo čtyři hodiny. Když je rodina větší a její členové se o noční venčení spravedlivě podělí, není to nijak velká zátěž. S věkem štěněte pak intervaly pomaličku prodlužují. Všem ,,nehodám“ se snažte pokud možno vyhnout. Pokaždé, když štěně udělá loužičku nebo hromádku na špatném místě, mělo vlastně příležitost nacvičit si nežádoucí chování. Navíc za ně bylo i odměněno: mohlo si ulevit – tady a teď. Jak slastný pocit!

Přísní moralisté nyní jistě usoudí, že po takovémto incidentu by měl následovat trest. Ale chyba lávky! Okřikování, namáčení nosíku do moči nebo výkalů, plácání novinami nebo tahání za kůži za krkem je pro štěně varováním: Nenech se při konání potřeby načapat paničkou nebo pánečkem, protože jsou pak velice nepříjemní. Štěně se pak snaží své záležitosti vyřídit nepozorovatelně a tajně, což značně ztěžuje až znemožňuje další trénink. Někteří z vás asi namítnou, že štěně se po ,,nehodě“ tváří provinile, takže dobře ví, že provedlo něco špatného. Ale to, co v vnímáte jako provinilí výraz, je pouze reakcí štěněte na váš hněv a hubování, kterou se snaží vaší agresi zmírnit a odvrátit tak trest. Něco tak přirozeného, jako je vyměšování, by nikdy nemělo být spojeno s trestem jakýmkoli jiným stresem, jinak mohou vzniknout opravdu vážné problémy jak zdravotní, tak s narušeným chováním. Proto případné loužičky a hromádky nekomentujte a uklízejte je, až když je štěně z dohledu. Buďte trpělivý a shovívaví – štěně rozhodně nedělá nic naschvál, aby vás naštvalo!

Jak tedy na to? Naučte se štěně dobře pozorovat. Obvykle dá váhavým předcházením najevo, že hledá místečko, které by se nejlépe hodilo pro zamýšlený účel. Rychle ale opatrně vašeho drobečka zvedněte a doneste ho tam, kde se má vyprázdnit. Zůstaňte u něj, dokud není hotov, a pochvalte ho. Pokaždé když se vyprazdňuje, opakujte stejné slovo (např. ,,čůrej“). Pozor – ne dříve, až v okamžiku, kdy vyprazdňování probíhá. Brzy vznikne spojení mezi tímto slovem a vykazovaným chováním. Když se to děje pravidelně, dá se později, po mnoha a mnoha opakováních, pomocí tohoto slova kýžená reakce vyvolat. Počítejte s tím, že malé štěně se potřebuje vyprázdnit velice často – obvykle vždycky po hře, po jídle nebo pití a po spánku. Zpočátku je dobré nosit je na vhodné místo každou hodinu.

Pokud nemůžete mít štěně trvale na očích, pak se musíte postarat jiným šetrným způsobem, aby nedělalo chyby. Naučte je, aby dobu klidu a odpočinku trávilo v ohraničeném prostoru (ohrádce, kleci nebo transportním boxu). Místečko musí být dostatečně prostorné, aby se tam štěně pohodlně natáhlo, postavilo i otočilo, ale ne tak velké, aby tam mohlo běhat. Dvířka nechte zprvu trvale otevřená, do boxu dejte měkoučkou deku a nějakou zajímavou hračku. Až když štěňátko začne box vyhledávat jako své útočiště a oblíbené odpočívadlo, zkoušejte na malou chvíli zavřít dvířka. Pozor! Nedopusťte, aby se štěně cítilo v boxu ohroženě, nebo ,,za trest“. Box musí představovat oázu klidu a bezpečí.